Kurz byl super. Nenapadá mě nic, co bych na něm chtěla měnit. Líbí se mi, že Helena vyzařuje klid a díky ní jsem mohla vidět, jak ladně může NVC vypadat. Ze začátku mě překvapilo, kolik nás tam bylo, ale nakonec mi to v ničem nevadilo. Měli jsme dostatek prostoru na rozmýšlení i pokládání otázek. Pauza na oběd byla velkorysá – díky za ni! 🙂
Mně už na kurzu došlo jedno velké AHA (slyšela jsem jej už tolikrát, ale docvaklo mi to až na kurzu): „Potřeba je prožitek“. Když se řekne prožitek, tak se dokážu mnohem rychleji na někoho nacítit (jak se teď asi cítí, co mu chybí).
Zaujalo mě, když Helena říkala, že můžeme druhým dát možnost, aby nás obdarovali. Čtu teď „Co řeknete, změní váš svět“ a pochopila jsem více tu myšlenku a svět mi přijde krásnější, když si představím, že je prostorem, kde dochází neustále k výměně dárků. Více si vážím toho, že něco pro někoho dělám a zároveň z toho nemám nos nahoru, protože jsem „jenom prostředníkem“ v tom procesu výměny. A taky si více vážím toho, když někdo vyhoví mně. Zároveň jsem se párkrát přistihla při tom, jak některé „prosby“ beru už předem jako splněné – protože to jsou přece maličkosti a je „samozřejmé“, že mi ta druhá strana vyhoví.
Na kurzu jsem si na jednom svém příkladu uvědomila, že moje frustrace a naštvanost pramenila z potřeby po větší férovosti a rovnosti, a díky tomu mám teď více pochopení pro tento typ frustrace a naštvanosti, a proto nemám silnou tendenci přejít hned do protiútoku, když někdo začne „štěkat“.
Děkuju, že jste daly dohromady víkendový kurz. Těším se na další rozvoj v rámci NVC.
