Z mojí strany došlo k tomu, že o všem víc přemýšlím. Nehodnotím ostatní tak rychle jako dřív, respektive neškatulkuji po pár větách.
V každé situaci může člověk reagovat jinak. Pokouším se i ptát sama sebe, jestli jsem v určité chvíli nemohla reagovat jinak a jestli jsem náhodou nereagovala podle nějakého dřívějšího vzorce chování. Dívám se víc kolem sebe, jak se lidé chovají, v jakých situacích, kdo je jak emotivní, snažím se vidět drobné odchylky u ostatních i u sebe.
U sebe hlavně víc přemýšlím o tom, jak se cítím. Pokud vstanu „levou nohou“, ptám se sama sebe, proč to tak je. Jestli jsem se jenom špatně vyspala, jaké jsou důvody, jestli se něčeho v daný den obávám, jestli očekávám v práci nějaké problémy atd.
Myslím si, že i svoje pocity víc ukazuju navenek. Klidně řeknu „dneska je špatnej den, můžeme si na to sednout zítra nebo odpoledne?“, pokud vím, že to nebude jednoduchá záležitost nebo že se nebudu dostatečně soustředit. Snažím se vybalancovat profesionální, ale přitom blízký vztah tak, aby za mnou kolegyně/kolegové mohli kdykoliv přijít.
www.bcg.com
