Kam jsme zašantročili naše sebevědomí?

01. 07. 2013 helena

Stalo se mi, že mě jednou požádal o pomoc člověk, který přišel po mnoha letech věrnosti firmě o své zaměstnání. Byl naprosto skleslý a zničený. Pořád ještě nechápal, proč zrovna on, když s ním byl jeho šéf vždycky spokojený.

To se stává. Potřebujeme znát důvod. Možná jste si už všimli, jak nás vysvětlení uklidňuje.

Horší bylo, že se po propuštění cítil naprosto ztracený v tomto světě. Vůbec netušil, co může nabídnout a co za práci by měl tedy hledat. Nejspíš se to zdá být nepochopitelné. Jak je možné, že člověk, který 10, 15 a možná i více let pracuje pro jednu firmu, nevidí, čím může být užitečný? Vždyť přece musí mít obrovské zkušenosti a schopnosti. Už leccos zažil a dokázal.

Proč to není schopen vidět?

Zdá se to být opravdu velmi zvláštní. Ale jen do té chvíle, než si uvědomíme, jak vypadá drtivá většina mezilidských vztahů, které mají kořeny v naší výchově. V našich krajích stále ještě převažuje direktivní přístup k dětem i dospělým zaměřený na chyby, prohřešky a nedostatky.

Co slyší většina dětí ve škole? „To je špatně, máš tam chybu. Tohle se ti tedy moc nepovedlo.“ A co vidí? Červeně zvýrazněné chyby v diktátu, písemce nebo testu. A „odpovídající“ známku. Co cítí? Vzpomeňte si na své dětství a budete znát odpověď. Silné sebevědomí to ale patrně nebude.

Co se děje doma? Tam to bývá podobné. „Jak to, že ještě nemáš úkoly? Proč jsi nevynesl ten koš? Zase jsi neumyl nádobí.“

No, a když takto vycepovaný jedinec dospěje do produktivního věku, dostává se mu podobně kvalitního hodnocení i v práci. „Jak to, že od nás klient X ještě nekupuje zboží Y?“ A aby náhodou nevyšel ze cviku, tak často také sám pilně trémuje sebeshazováni: „Ježíšmarjá, to sem ale vůl, co jsem to zase udělal! Já se na to…“

Co se tím neustále učíme? To je celkem prosté. Jsme mistři ve vnímání chyb, vidění nedostatků a vyslovování kritik a hodnocení, zpravidla negativních. Jaký div, že pak netušíme, v čem jsme dobří, co umíme, co nám doopravdy jde, čím můžeme být prospěšní a užiteční? Pokud člověk během svého života narazí na pozitivnější přístup, tak mu zpravidla mnoho nepomůže, protože to vypadá třeba takhle: „Díky, jseš dobrej, fakt.“ Ale v čem, to už se člověk nedozví.

Co s tím? Nic neříkající pochvala bývá často využita spíše k manipulaci. „Vím, že toho máš hodně, ale jsi tu jednoznačně nejlepší. Víš, jak si tě vážím. Ta zpráva je důležitá a navíc to spěchá. Já věděl, že se na tebe můžu spolehnout. Díky.“

Tam někde mizí ze světa naše sebevědomí a s ním i naše vnitřní sebejistota a vědomí vlastní hodnoty. Když se zamyslíme nad slovem SEBEVĚDOMÍ, tak v něm můžeme celkem snadno nalézt dvě slova SEBE a VĚDOMÍ, tedy UVĚDOMĚNÍ SEBE SAMA.

To není totéž jako vědomí vlastních chyb a nedostatků. Zákeřné je, že si to nemusíme dlouho vůbec uvědomit. Obzvláště, když je kritika prokládaná vágními pochvalami. Často to na nás vykoukne až ve chvíli, když bychom právě toho nevyvinutého chudáčka, naše VĚDOMÍ SEBE, potřebovali jako sůl. Toužíme po tom, aby nám dal sílu a jistotu právě v takové chvíli. Abychom se o něho mohli opřít a hrdě prohlásit: „Já jsem dobrý v …., umím skvěle …a …, jsem užitečný, protože….

Už jste se někdy celou svou vahou opřeli o starou soušku? Pokud ne, tak to zkuste, abyste věděli, jaký pocit vás čeká ve chvíli, když budete zoufale potřebovat svoje sebevědomí. Pak pochopíte i člověka z tohoto příběhu.

Dá se to zachránit?

Skvělá zpráva! Dá. Náš mozek se chová podobně jako svaly. Sval, který nepoužíváme, zakrní. Postupným a pravidelným cvičením se ale dá znovu posílit. Chce to JEN dostatek trpělivosti. Jak se posiluje sebevědomí? Přesně opačně, než jak se utlačuje. Je to velmi prosté. Člověk potřebuje pouze vést svou pozornost k tomu, co se mu daří, co mu jde, co se mu vede.

Soustavně, trpělivě a vědomě. Kdo chce celý proces urychlit, věnuje se vnímání svých kvalit a schopností skutečně denně a připomíná si i ty nejdrobnější úspěchy nahlas. Pomáhá také zviditelnit si své kvality alespoň jejich napsáním nebo lépe pomocí obrázků či symbolů. Jejich umístění tam, kam často padne náš zrak, významně podpoří celý proces. Jedno mrknutí oka a co to udělá? 

Kouzlo je v opakovaném zaměřování pozornosti tím správným směrem. Mozek pak vezme na vědomí, že jsme také v něčem opravdu dobří, že na tomhle světě jsme z nějakého pozitivního důvodu, a nakonec to přijme jako samozřejmost. Hodně štěstí a trpělivosti při pěstování silného a zdravého kmene vašeho SEBEVĚDOMÍ.