Kurz s Helenou je pro mne pokaždé obohacením o nové informace, o prožité zvědomení svých AHA tohle nedělám, tohle dělám, tohle bych zase mohla dělat jinak.
Je to pro mne nesmírná obrovská škála názorů, dotazů, poznatků, ostatních lidí a jejich zvědomení, která mi pomáhají uvědomovat si vlastní hranice i to, jak hranice vnímají ostatní. Ta příjemná atmosféra, která se díky Heleně vytvořila a bezpečný prostor pro sdílení všech zážitků, osobních dotazů, příběhů ze života všech zúčastněných, bylo velmi příjemné sdílet s ostatními.
Pokud se vrátím do kurzu Umění dialogu rezonují ve mne ještě stále procítěné rozhovory, které se během kurzu odehrávaly. Především ta cesta vidět a poslouchat druhého v hovoru, zde bez zasahování, kdy u mne jindy je běžné skákání do řeči, ta nutkavá potřeba doplňovat druhého, jsem nyní vnímala, že se bez těchto zasahování mohu více ponořit do procítění a vnímání pocitů druhého. Je to něco na čem dlouhodobě pracuji a kurz mi určitě ukázal novou cestu, a hlavně samotné prožitky, že to takto jde.
Vím, že realita je jiná, a ne vždy se mi daří plně druhého nechat, jak bych řekla, se rozvinout, ale několikrát se mi nyní po kurzu stalo, že jsem se v půlce rozhovoru zastavila ve své rychlosti a přenesla se myšlenkami zpět do kurzu a dokázala dát druhému prostor. Pokud se to podaří, jsou to pak ty nejpříjemnější chvíle, kdy si uvědomuji, jak mne každý kurz o kousíček posune.
Upřímnost pro mne byla vždy něco, co mi pomáhalo jasně sdělit druhému, co si opravdu myslím, co cítím. Na kurzu se mi otevřela k tomuto mému dosavadnímu pohledu i otázka nakolik při upřímnosti hodnotím druhou osobu či chování druhého a moc bych si přála v dalších rozhovorech umírnit mé vnitřní ego, myšleno ve smyslu potřeby přesvědčovat a tlačit na druhého a zaměňovat to postupně za informaci o sobě, co se nyní ve mně děje bez soudů, hodnocení, a hlavně smyšlených domněnek a očekávání.
