Z kurzu jsem odjížděla ohromená, s pocitem, že stačí jen velmi málo a většina rodinných, pracovních, společenských, globálních problémů by zmizela. Tento pocit se změnil v jistotu. Podstata je jednoduchá, nedomýšlet, skutečně naslouchat a přiznat si vlastní potřeby. Stále ve mně rezonuje „za vším hledej potřebu“, „když si nasytíš vlastní potřeby, budeš jejich naplnění méně požadovat po ostatních“. Podstata je snadná a snadno pochopitelná a myslím, že vše zaznělo již během dvou společných dnů. Změna je skutečně velmi těžká. Každý z nás je „v zajetí“ naučených komunikačních strategií, které nastupují automatický tím víc, čím víc je situace emočně vypjatá. Připadám si momentálně trochu ztracená, jako bych nevěděla, za jaký konec to uchopit. Zaměřuji se nejvíc na první krok, uvědomit si, co skutečně slyším. Hodně to vnímám u dětí, ačkoliv jsou malé, již dosazují, kdo jim co ve škole udělal, jaký je, co tím myslel.
Jsem si naprosto jistá, že touto cestou chci pokračovat, dává mi to velký smysl a chápu, že se jedná o dlouhodobý proces. Je to změna myšlení, oproštění se od navyklých stereotypů, a to je skutečně velmi náročné. Potřebuji další situace, ve kterých si vše mohu bez obav s dostatkem času a bez emocí trénovat.
Musím otevřeně přiznat, že pro mne osobně bylo vše velmi silně umocněno osobností Heleny. Její opravdovost, ženskost, lidská zkušenost, přijetí vlastních vykonaných chyb jako součást vývoje. Chybějí mi slova, abych některé pocity dokázala přesně vyjádřit.
Velmi děkuji za to, co děláte, je to velmi důležité!
