Po skončení našeho „Tance zvaného empatie“ se pomalu ale jistě zabydluji ve svém „žirafím světě“, učím se citlivě vnímat a hlavně neodsuzovat „vlčí vrčení“ v sobě i druhých a dělat to, co mě těší a naplňuje. A najednou se to daří a můj „vnitřní vlk“ mě nejen přestává kousat, ale činí mě svou silnou energií „plnou života“.
Peer lektorka, www.dobre-misto.cz
