Přednáška Jak se nebát strachu byla pro mě jako vždy výživná (absolvovala jsem ji už podruhé a nelituju, byla tam zase spousta nových pohledů a podnětů :-)). Jednoznačně nejsilnější byl pro mě tentokrát příklad s automobilovým závodníkem, který se nesoustředí na hromadu aut před sebou, ale na mezery mezi nimi, kudy by mohl projet. Asi to ve mně zarezonovalo právě proto, že jsem momentálně vnitřně nastavená na hledání cest, kudy se dostat ke svým cílům a ne na problémy, které na té cestě jsou a které mě dřív hodně brzdily… A ony se ty problémy pak tak nějak řeší skoro samy, za pochodu… A když už se něco vyskytne, co „nejde“, netlačím na pilu a sednu prostě do toho závodního auťáku (v mysli) a jedu J
Takže díky moc za inspiraci!
