Povídala jsem si s Lenkou Svobodovou, jednou z účastnic workshopu Základní kurz Nenásilné komunikace (dříveTanec zvaný empatie), o tom, co ji naše večerní setkávání s Nenásilnou komunikací přinesla a jak se při tom cítila.
Lenka má mnoho zkušeností s komunikací, protože léta vede velký tým lidí. Proto mne zajímalo, o co jí mohla obohatit setkání zaměřená na porozumění základům konceptu Marshalla Rosenberga Nenásilná komunikace.
Zaujalo mě, jak se změnil Lenčin pohled na mezilidské dorozumívání. Začala ho vnímat v souvislostech jako proces výměny informací, který slouží především k prohloubení porozumění o tom, co se děje uvnitř nás, co není vidět na první pohled.
Toto chápání může člověka posunout od obvyklého čekání, až ten druhý domluví a od přípravy vlastní řeči, k mnohem více propojujícímu vnímání sebe i druhé lidské bytosti jako celku. V tomto celku nejsou jen myšlenky a slova, ale také celé naše prožívání, které v sobě nese většinu informace předávané během rozhovoru.
Uvědomování si toho, co tvoří život životem, tedy energie našich emocí a potřeb, přináší do komunikace pocity blízkosti, důvěry a porozumění, celkově ji může zklidnit. Snižuje se zbytečný stres a napětí, i závažnost konfliktů, které vznikají, když se lidé soustředí spíše na své domněnky, než na to, co druhý sděluje a prožívá.
Vědomí o našich myšlenkách a prožitcích a jejich pravdivé sdílení vnáší do komunikace oživující energii. Zjednodušuje se tak vzájemné porozumění a otevírá se prostor pro skutečnou spolupráci bez zbytečné investice energie do snahy někoho k něčemu přemluvit či přimět. Oba účastníci se tak mohou cítit jako skutečně rovnocenní partneři.
Principy Nenásilné komunikace přinášejí mnoho užitku pro dorozumění se v pracovním prostoru, stejně tak dokáží zpříjemnit vztahy i s těmi nejbližšími. Jsou totiž universální.
Lenko, děkuji za užitečné postřehy i za jejich upřímné sdílení.