„Vůbec to nechápu,“ řekla mi nedávno jedna klientka. „Když jsem s ním mluvila, tak to vypadalo, že si perfektně rozumíme, že chápe, jaké změny v programu potřebujeme udělat. Byl to šok, když jsem dostala výsledky jeho práce.“
„Udělal něco úplně jiného, než o čem jsme mluvili.“
Možná vám tento krátký příběh připadá povědomý. Nejprve to vypadá, že si rozumíme, teprve později se ukáže, že je vše jinak. Je to nepříjemné překvapení zejména tehdy, když na výsledek práce čekáte, abyste mohli odvést svou část na projektu. A termín odevzdání je nepřátelsky blízko.
Setkávám se s tím, že lidé mívají obvykle nevědomé očekávání, že ten druhý pochopí, co mu říkají tak, jak to oni myslí. „Mluvíme přece stejnou řečí a říkám to tak jasně.“
Komunikace nám slouží k tomu, abychom si lépe porozuměli. V realitě života to ale často vypadá přesně opačně.
Vzájemné porozumění není totiž vůbec samozřejmé. Automatický soulad v komunikaci je rozhodně mnohem méně častý, než bychom chtěli.
Mezilidská komunikace je jako cesta džunglí.
Pokud se vám poštěstilo a navštívili jste někdy džungli, tak víte, že se pobyt v takové krajině nedá porovnat s výletem na Kokořín. Džungle je krásná ale neúprosná. Na každém kroku hrozí nebezpečí.
Každá nepozornost může být tvrdě potrestána.
Šelmy, hadi, jedovatý hmyz nebo pavouci jsou pro oko Evropana neviditelní. Je třeba vážit každý krok, plně se koncentrovat a pečlivě vnímat všechny signály přicházející z okolí. Teprve potom je šance, že si cestu užijeme bez úrazu.
S komunikací je to stejné. I když mluvím s někým, koho dobře znám, nikdy dopředu netuším, co se děje v něm, a jak díky tomu zkreslí to, co se mu snažím sdělit. Nedorozumění číhá na každém kroku. Naše mysl je velice rychlá a kreativní pokud jde o vytváření domněnek. Ty jsou živnou půdou konfliktů a komunikačních zádrhelů.
Chceme-li jim předejít, vyplatí se komunikovat vědomě. To, co mohu udělat, je uvědomovat si rozdíl mezi představou, kterou mám, a slovy, kterými ji popisuji. Je užitečné používat jednoznačné, dobře definované výrazy, kterým obě strany rozumí stejně. Pokud si nejsme jistí, je dobré se o tom přesvědčit. Konkrétnost, úplnost a jednoznačnost sdělení zvyšují naše šance na úspěch.
Současně potřebujeme vnímat, jak je naše zpráva přijata druhou stranou. Pokud mi záleží na správném pochopení, vyplatí se požádat druhého, aby svými slovy řekl, jak mé sdělení chápe. To je moment, kterému se řada lidí brání, aby nevypadali hloupě, aby si druhý nemyslel, že z něho děláme blbce, aby…
Strach ze ztrapnění nám tak stojí v cestě, abychom zachytili případný komunikační šum hned v okamžiku jeho vzniku a předešli tak mnohem větším škodám. Jedna otázka nám přitom může ušetřit mnoho bezesných nocí.
Mohla by znít například takto: „Chci se ujistit, že jsem se vyjádřila srozumitelně. Mohl bys mi prosím říci, jak chápeš moje sdělení?“
Stavba domu začíná od základů. S tvorbou vztahů prostřednictvím naší řeči je to stejné. Základy vědomé komunikace, která výrazně mění kvalitu mezilidských vztahů, můžete prožít během série večerních workshopů Nenásilné komunikce s názvem „Tanec zvaný empatie.“
