Život v zrcadlové síni

26. 04. 2013 helena

hádku o Sněhurce zná jistě každý. Půjčím si z ní krátký úryvek. Zlá královna nedočkavě přeleštila kouzelné zrcadlo, toužebně se do něj zahleděla a položila mu otázku:“Zrcadlo, zrcadlo, řekni, kdo je v světě zdejším nejhezčí a nejkrásnější?“ No a zrcadlo podle pravdy odpovědělo. Ukázalo sličnou tvář Sněhurky. To byl ovšem jeho konec, protože se vzápětí roztříštilo o kamennou podlahu. Královna chtěla totiž vidět sama sebe. Nepodezírám ji, že byla zrovna ponořena do studia zákonů optiky. Obvykle to tak máme i my, když pohlédneme do zrcadla, očekáváme svou vlastní tvář. Není se tedy čemu divit, že královnu pohled na cizí usměvavý obličej rozzlobil.

Co myslíte, můžeme potkat kouzelné zrcadlo i v našem nepohádkovém světě?

Můžeme a potkáváme. Vlastně se nám plete do cesty každou chvilku, aniž si ho uvědomujeme. Každý den potkáváme lidi, známé i neznámé. Někteří jen tak projdou kolem, jiní s námi hovoří nebo společně něco děláme. Všichni nám ale nějakým způsobem zrcadlí nás samé. Obvykle to, co velmi citelně vnímáme u druhých, je nějakým způsobem také naše vlastní.

Jak jsem si zahrála na královnu, i když jsem chtěla být Sněhurka

V době, kdy jsem začínala chápat, že můj život je především o mě, jsem se na jednom semináři spravedlivě rozhořčila. Mluvila jsem o tom, jak mi vadí, když druzí neplní své sliby. Když něco slíbím, tak to prostě dodržím. Lektorka mi tenkrát bez mrknutí oka položila otázku:“ No a kdy zklamáváš sama sebe?“ Ego chvíli zkoušelo vzdorovat a vyprávělo něco o tom, že co někomu slíbím, to dodržím. Chvíli trvalo než jsem byla schopná pohledu sama na sebe. Nebylo to nijak dlouho, co jsem se rozhodla, že budu denně provádět fyzioterapeutem doporučené cviky, abych se zbavila bolesti zad. Nedodržela jsem to hned druhý den. Jak prosté, že? Princip zrcadlení znám už dlouho, přesto jsem tenkrát nachytala sama sebe. Prostě jsem se v tomhle zrcadle nedodržených slibů nechtěla vidět. Za těchto okolností bych se raději dívala na krásnou Sněhurku než na zlou královnu. Příroda je nesmírně moudrá. Téměř neustále máme příležitost porozumět sami sobě. Neustále jsme obklopeni učiteli našeho vlastního osobního rozvoje. Jsou to všichni lidé, kteří nám vstupují do života. Stačí mít odvahu kouknout se do zrcadla, které nám nastavují. Čím víc nás něčím rozčilují, tím ostřejší obraz nás samých můžeme vidět v jejich zrcadle. Stačí si jen připustit, že to, co vidíme, jsme doopravdy my.

Konec dobrý, všechno dobré

Mám ráda pohádky s dobrým koncem. Tak i tenhle příběh ukončím dobrou zprávou. Každá mince má dvě strany a každý z nás má sice své stinné stránky, ale má také mnoho dobrých vlastností. Dost možná si je ani neuvědomujeme. I ty ale můžeme vidět v zrcadlech kolem nás. Stačí se jen pozorně dívat. Obdivuji moudré a laskavé lidi. Když někoho takového potkám, hladí mě to po duši. Věřím, že se mi alespoň občas také daří pohladit po duši ty druhé. Nebo to ve mně teprve zraje a čeká na správnou příležitost? Zeptám se kouzelného zrcadla. Jaká kouzla zrcadlo umí, o tom se mnohem více dočtete v e-booku Jak na mezilidské vztahy? Jednoduše a chytře. Zpět na Články