Řekni mi JAK

29. 05. 2013
mseno_v_may

Kdo má ve svém životě nějaké PROČ, ten snese i každé JAK.

F.W. Nietzsche

 

Zaplavil ho příval energie, když pochopil, co má změnit, aby se mu začalo dařit. Jednoduchost myšlenky byla ohromující. Vyjeté koleje se ale nehodlají jen tak vzdát svého dominantního postavení. Je příliš snadné do nich znovu zajet. Skoro zoufale vyhrkl: „No jo, ale řekni mi, jak to mám udělat?!

 

Co všechno skrývá tato otázka?

 

Člověk stojí před problémem, s nímž se ještě v životě nesetkal. Nejspíš ani nic podobného nikdy neřešil, tak pochopitelně hned neví, co s tím. Vyděsí ho, že nezná řešení. „Ó hrůzo, pryč s tím.“ A co nejrychleji hledá pomoc. Obrátí se na druhou osobu a dožaduje se odpovědi na otázku JAK?

 

Přitom se děje hned několik věcí. Dává tím najevo, že v tuto chvíli nevidí cestu. Současně ale také říká, že ji ani nehodlá hledat. Touhle kratičkou větou se pokouší zbavit odpovědnosti, a tedy možnosti rozhodovat o vlastním životě. Snaží se to doslova „hodit“ na druhou osobu. Ať ona řekne, co má dělat, aby on získal to, co získat chce.

 

Jaký signál tím dává svému mozku? „Zůstaň! Ty nic dělat nebudeš. To není naše věc. O to se nestarej! Vůbec se nesnaž!“ No a tak se mozek nesnaží. Je poslušný. Vždycky udělá to, co po něm chceme. Mozek si z této reakce může odnést i to, že je příliš hloupý na vyřešení něčeho takového. A tak sebevědomí pláče a sebejistota balí kufry.

 

Touhle otázkou si dokonale přibouchne dveře sám sobě před nosem. Leckdo se při tom ještě dokáže tvářit pyšně a vyzývavě, jako by říkal: „Tak se ukaž.“ Může ale někdo za nás rozhodovat o našem bytí? Může. Také se to leckdy děje. A vážně je to to, co chceme? Vždyť ten druhý nemá moje prožitky, zkušenosti, schopnosti. Nejspíš má i jiné potřeby a žije úplně jiný život. Těžko tedy může najít cestu, která mi bude skutečně vyhovovat.

 

Kudy z toho ven?

 

Odpověď je prostá. Místo JAK, přichází na řadu PROČ. Pak už ani nedává smysl ptát se někoho druhého. Znělo by asi dost divně položit kamarádovi otázku: „Řekni mi, proč to chci?“ Když se zamyslím nad tímPROČ něco chci, jaký mám k tomu důvod a co mi to přinese do života, tak porozumím své vnitřní motivaci. V tu chvíli ovšem třímám otěže vlastního života pevně ve svých rukách. Dovoluji svému mozku, aby pracoval. Stává se tak ze mě skutečný TVŮRCE vlastního života.

 

Pomyslné dveře se otevírají a já mám možnost krok za krokem nalézt cestu z bludiště neznámého ven ke chtěnému.

Zpět na Články.

Aktuální akce