Cesty za (SEBE)poznáním

„Věci nejsou dobré ani špatné, naše myšlení je takovými činí.“ W. Shakespeare

Člověk měl odpradávna touhu poznávat a objevovat nové světy.

Nejprve zkoumal planetu, na které žije. Učil se chápat, že pevnina není jen jedna a že k poznání celého světa potřebuje lodě, aby přeplul oceány. Později začal objevovat podmořský svět. Lákalo ho bohatství skryté v jeho hlubinách.

Technologický rozvoj umožnil dokonce opustit tuto planetu a začít zkoumat, jak to vypadá tam, co vidíme nebe a hvězdy.

Největším dobrodružstvím stále zůstává svět, který si každý nosí sám v sobě. Přestože svým rozměrem není tak rozsáhlý, jako je celý vesmír, tak skrývá zatím netušená tajemství a možnosti.

Průzkumné cesty do našeho vnitřního světa mě lákaly už od dětství. Děti jsou mnohdy odvážnější badatelé než dospělí. Před tím, než si vybudují ochranné bariéry a přijmou množství pravd a přesvědčení, mají k dispozici ten nejlepší prostředek ke zkoumání vnitřního vesmíru. Je jím jejich ničím neomezovaná fantazie.

Po mnoha letech zkoumání vnějšího světa se vracím do míst, jejichž objevování je příslibem opravdového dobrodružství. Hledám cestu do tohoto světa netušených možností.

My, lidé, jsme součástí přírody. Patříme do ní a podléháme jejím zákonům. Proto spojuji cestu s kobě s procházkami přírodou, kterou mám velmi ráda a od které se neustále učím. Je moudrá a plná inspirace. Chůze je navíc nejpřirozenějším pohybem, který harmonizuje celé tělo.

Cesty za poznáním našich vnitřních vesmírů a krás naší přírody pořádám ve spolupráci s mou kamarádkou, turistkou a milovnicí přírody Jarkou Klimešovou, v níž jsem nalezla spřízněnou duši pro tato dobrodružství. Chcete-li, přidejte se. Jste vítáni.