„To, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, kdy přestanou mít strach.“
Dobře ho známe.
Drží nás za nohu, když chceme jít, nutí nás k překotné aktivitě, když bychom se potřebovali zastavit a v klidu pracovat. Nutí nás říci mile ANO, když bychom nejraději vykřikli NE. Nutí nás hledat si výmluvy, kličkovat, zuřivě argumentovat, hájit se a leckdy i lhát. Dokáže roztřást náš hlas i žaludek, když se to nejméně hodí.
Kdo to je?
Náš strach.
Často mu tak neříkáme, leckdy si vůbec neuvědomíme, že je tu. Umí se mistrně skrývat.
Možná proto, že ho sami nechceme vidět.
Léta jsem věřila, že je to nejlepší způsob, jak se s ním vypořádat. Přehlížela jsem ho. Až jsem se dotkla hranice toho, co bylo mé tělo ochotné ještě snášet. Pak jsem konečně pochopila, že jsou i jiné cesty, které jsou vlídnější pro mě i můj strach.
Tak jako my toužíme po zájmu a pozornosti od těch nejbližších, touží po tomtéž naše tělo a v něm i naše pocity. Stačí v sobě probudit zvídavost malého dítěte a zkoumat, co se to uvnitř děje.
Učím se od svého strachu jako od moudrého učitele. Pokud mu pozorně naslouchám, prozradí mi, co důležitého mi právě chybí. Pomáhá mi porozumět, kdo jsem. Vážím si ho, jako důležité součásti mojí vnitřní navigace, která mě spolehlivě vede životem.
Těší mě sdílet své zkušenosti, protože mohou pomoci najít cestu k sobě i ostatním, třeba zrovna vám.
Chcete-li si přijít poslechnout mé vyprávění nebo si se mnou povídat o něžném světě emocí a potřeb, jste vítáni.
Zde si můžete přečíst názory těch, kteří už přišli před vámi.
Koučka, lektorka a přítelkyně strachu Helena
Máte-li jakékoliv dotazy, nebo se vám termín nehodí a chcete si rezervovat místo na jindy, obraťte se prosím na organizátorku kurzu Jarmilu Klimešovou (jarmila.klimesova@gmail.com, 732 552 575)
Reference na kurz
Přednáška Jak se nebát strachu byla pro mě jako vždy výživná (absolvovala jsem ji už podruhé a nelituju, byla tam zase spousta nových pohledů a podnětů :-)). Jednoznačně nejsilnější byl pro mě tentokrát příklad s automobilovým závodníkem, který se nesoustředí na hromadu aut před sebou, ale na mezery mezi nimi, kudy by mohl projet. Asi to ve mně zarezonovalo právě proto, že jsem momentálně vnitřně nastavená na hledání cest, kudy se dostat ke svým cílům a ne na problémy, které na té cestě jsou a které mě dřív hodně brzdily… A ony se ty problémy pak tak nějak řeší skoro samy, za pochodu… A když už se něco vyskytne, co "nejde", netlačím na pilu a sednu prostě do toho závodního auťáku (v mysli) a jedu J
Takže díky moc za inspiraci!
www.dobre-misto.cz
Večerní seminář "Jak se nebát strachu" mě oslovil obsahem i formou sdě/í/lení.
Zaujal mě laskavý a otevřený nementorský postoj, který do přednášky Helena vložila.
Ze semináře jsem si odnesla nádrž plnou pozitivní energie!
Radost z porozumění novým souvislostem a naději, že přijetím svého strachu mohu prožívat víc radosti a spokojenosti.
A že mohu poznat včas, kde bojovat znamená jen nesmyslné plýtvání vlastní energií.
A opět, že život mám ve svých rukách...
Pocity se mi ještě usazují, možná se učím nový jazyk, dost se mi to míchá s tím starým. Potřebuji čas.
Praktickým důsledkem zahájeného procesu přátelení se strachem a odvahou je dnešní návštěva zubaře
a včerejší "zasebevzetí" v pracovní věci.
Děkuji Heleně za inspirující podněty, Jarce také a že mi vyšla vstříc, přestože jsem se přihlásila pět minut po dvanácté.
Líbila se mi otevřenost zpětných vazeb zúčastněných. Seminář mohu upřímně doporučit.
Báseň o strachu (napsala jedna z účastnic)
Přestat si vyčítat, co bych měla,
mrknout se k sobě, co bych chtěla.
Pohladit své dítě a své strachy,
příjmout ty posly jako svý bráchy.
Přijmout je za kamaráda,
to bych chtěla, to bych ráda.
Otvírám dveře.
Kabátek na věšák jsem Ti už dala,
návštěvu mnoho let jsem odkládala.
Teď už jsem ráda, že Ty jsi tady,
naslouchám pozorně Tvoje rady.
Otvírám smysly, tělo i duši,
i když mi srdce hlasitě buší.
Jsem Tvojí součástí a Ty jsi mou,
spolu jsme silní, projdem i tmou.
Můj milý strachu,
zkoriguj směr,
na západ, jih nebo na sever
kormidluj naši pramici,
láska je další stanicí.