Atmosféra byla opravdu skvělá a jsem vždy nadšená, radostná a vděčná, když vidím, že mají lidé chuť na sobě pracovat. Při takových příležitostech si víc než kdy jindy uvědomuji, jak každý je učitel. Je to pro mě osobně vždy i velká lekce pokory;-).
Od kurzu jsem vlastně asi čekala malinko něco jiného, ale musím říci, že jsem moooooc ráda a vděčná, že to bylo mimo má očekávání. Bylo to milionkrát užitečnější, hlubší, prostě skvělé. Nebyla to má první sebe-poznávací zkušenost (tak jsem to totiž mimo jiné hodně vnímala), ale přišla mi hodně důležitá. Vlastně jsme dostali skvělý návod, jak se v sobě naučit vyznat. Oddělení potřeb a emocí a domněnek, jejich pojmenování, soustředění se na ne-hodnocení, mi přišlo hooooodně užitečné. Moc se mi líbilo to, že emocím se věnuje pozornost, ale nepitvá se donekonečna PROČ, a je tam pozornost k tomu CO potřebuji – potřebuje.
Vyprávěla jsem to i manželovi, zkoušeli jsme si některé věci vysvětlit v nadlehčené a klidné atmosféře a shodli jsme se na tom, že je to fakt super. Máme hezký vztah a komunikujeme spolu většinou přátelsky, ale někdy je potřeba dobrá vůle, abychom se nesežrali – a jsou to právě skvělé náměty na nenásilnou komunikaci. Komunikace s pubertálními dětmi je někdy vyšší dívčí;-) – tam si vzpomínám na Heleninu radu: nedávejte si ze začátku laťku moc vysoko;-).
Pro mě konkrétně je hodně užitečná ta pozornost a respekt k vlastním potřebám a emocím, protože najednou neupadám do pocitů viny. A zajímavé je, že opravdu stačí jen dát pozornost. A taky je docela nepříjemné zjištění, že často potřebu ani nedokážu pojmenovat. Že je to něco, co bylo dosud tak úplně mimo.
Také mi přijde super práce s vnitřním kritikem.
A hodně inspirativní bylo vidět, že to opravdu žijete.
A pro mě bylo i dost důležité, že to mělo hloubku a přesah.
Takže mooooc děkuji a těším se na podzimní pokračování. Už jsem se přihlásila.
