LÉČIVÁ SÍLA POZORNOSTI

13. 01. 2017
lecivasilapozornosti

Způsobila jsem malou domácí katastrofu.

Vařila jsem fazole a odešla jsem do pokoje pracovat. Jen na chvilku, abych využila čas. Nádherně jsem se ponořila do práce, a když jsem se po několika hodinách zase vynořila a vyšla z pokoje, zachytila jsem velmi nepříjemný zápach.

Na uhel byly nejen fazole, ale i plastové části nádoby a částečně i lišta za varnou deskou.

Vrhla jsem se na likvidaci následků katastrofy. Veškerá má pozornost se odebrala tímto směrem.

Následující dny mi nápadně chyběla energie. Cítila jsem se velmi unavená a bez radosti z práce, která mě běžně těší. Chvílemi jsem měla dojem, že na mě “něco leze.” Hlava v tom našla jasnou souvislost, asi jsem nastydla, když jsem se snažila vyvětrat ten puch. Nebylo proč se tím dále zabývat. Budu mít volný víkend, tak si odpočinu, konejšila mě má mysl touto starou a ne právě úspěšnou strategií.

Zážitek z kremace fazolí byl pro mě opravdu silný, protože jsem o něm vyprávěla mnoha lidem. Získala jsem tak celkem slušný přehled o tom, jak často dochází v českých rodinách k podobné situaci. Také jsem se dozvěděla, že nejstrašnější smrad vychází ze spáleného masa. Na tom se shodla většina respondentů mého neúmyslného statistického průzkumu.

Nikdo z oslovených mi však neposkytl empatickou první pomoc, která by obrátila mou pozornost k mému prožívání. Já sama jsem také vytrvale ignorovala volání mého těla po pozornosti. Tak nakonec zesílilo své signály. Nečekaně mě zasáhla velmi silná bolest v kloubech na hřbetě ruky. Bylo to, jakoby mi těmi klouby kroutila silná křeč. Hlavou mi blesklo, že mě zevnitř kroutí síla, kterou nechci pustit ven.

Konečně jsem byla ochotná naslouchat sama sobě. Přenesla jsem svou pozornost ke všem vjemům v mém těle a zůstala jsem otevřená všemu, co postupně přicházelo.

Všechny fyzické projevy směřovaly k jedinému. Uvnitř se skrývala bezmocná zuřivost. Hovořila ke mně velmi přísným a káravým hlasem, který znám z dětství. Vyčítala mi, že jsem byla nepozorná a způsobila tolik škody.

Zuřivost ve mně se proměnila v bolest a obrovský smutek. Jsem nedokonalá a lidé mě proto odmítnou a nebudou mě mít rádi. V bolesti se skrývala touha po přijetí, po tom vědět, že má nedokonalost je naprosto v pořádku.

Zůstala jsem soucitně se svou bolestí. Po chvíli se rozpustila a odměnila mě úlevou od psychického i fyzického napětí. Bolest z kloubů zmizela a průdušky přestaly pálit. Cítila jsem jen únavu a ospalost, které často přicházejí, když člověk projde transformací potlačených emocí.

I přes to jsem vnímala, že se opět vracím sama k sobě, do svého středu a do své síly. Rozsypané střípky se poskládaly do obrázku. Získala jsem nadhled nad celou situací a uvědomila si, kolik signálů těla jsem plně minula.

Tím prvním byla má intuice, která mě varovala, abych neodcházela od vaření. Všechny ostatní mi přinášely informaci o potlačeném prožitém stresu a zadušených emocích. Moje tělo si tak říkalo o pozornost a o uvolnění energie zablokované v zasuté zuřivosti a bolesti.

Nakonec mě navštívil smutek, abych si hlouběji uvědomila důležitost soucitu s vlastním nitrem. Empatie má někdy skutečně léčivé účinky.

 

 

Aktuální akce